Do termínu mi zbývá zhruba měsíc, tak si myslím, že už můžu to těhotenské období trošku zhodnotit…
Před těhotenstvím, nebo na jeho počátku mi hodně lidí sdělovalo různé dojmy a informace o tom, co mne čeká. No, v něčem měli pravdu, v něčem (zatím) ne a některé věci mi mohli říct a neřekli. Takže…
1) …že budu chodit častějina záchod
Ano, na to jsem byla upozorněna. Ale co si Vy představíte pod pojmem „častěji“, hm? Jsou dny, kdy je to opravdu extrém. Jednou mi to nedalo a dělala jsem si čárky a za den jich bylo 25! Ano, četnost mých návštěv oné místnůstky je občas větší, než čehokoli jiného za daný den…
2) …že budu jinak jíst
I tady musím říct, že jsem se ledacos doslechla. Ale většinou něco trochu jiného, než je u mě realita. Nemám a neměla jsem „vlčí hlad“ a ani nemíchám chutě. Prostě okurky se šlehačkou se mi hnusí stejně, jako kdysi. Co je ale zajímavé je, že mám více období týkající se určitých potravin. Například zpočátku jsem nemohla mléko a mléčné výrobky ani cítit a poslední měsíce jsem na nich vyloženě závislá. Taky porce jsou jiné. Opět nejde říct, že větší, nebo menší. Prostě pár dní či týdnů tak a potom zase obráceně..
3) …že budu chodit jinak
Všude jsem slyšela, že budu chodit jako kachna. (No, třeba ještě budu, co já vím?) Ale zatím musím konstatovat, že chodím spíše jako Gejša. V důsledku občas skřípajícího se nervu v pánevním pletenci, nebo tam někde a také díky tomu, že čím kratší krok, tím menší náraz hlavičky do močového měchýře se snažím cupitat co nejmenšími krůčky právě tak, jako tomu dělaly gejši…
4) …žě si budu více všímat
Vždycky jsem měla ráda přírodu, pozorovala ji a stejně tak i lidi kolem sebe. Ale teď je to mnohem výraznější. Jak že se to konkrétně projevuje? No.. kupříkladu včera jsem na procházce obdivovala rychlost a ohebnost housenky. Taky jsem asi 10 minut zkoumala, jak se za týden zvětšily na jistém stromě listy a při věšení prádla mi málem spadl z balkonu ručník, protože nebe mělo poněkud jinou barvu :-)
Taky musím říci, že mi nějak víc vadí lidé, kteří se nechovají hezky a to obzvláště k dětem. Stačí vidět v tramvaji protivnou maminku, jak odbývá své dítě stylem „neotravuj, buď už ticho“ a je mi z toho nějak ouzko…
5) …že budu citlivější
Ano, tohle mi říkali. Prý budu plakat nad znělkou večerníčku a při reklamách. Tak to se prosím ještě nestalo. Spíše mne dojímají věci všedního dne, ale jen velmi zřídka. Spíš se má citlivost projevuje tak, že mě lidé více rozčilují.. Proč mi všichni (tedy spíše všechny) zírají na břicho a blbě se u toho culí? Já to nikdy nedělala. A ještě „lepší“ je, když mi přejí se soucitným výrazem „ať to dobře dopadne“. Ehm, jako co? To by něco mělo dopadnout špatně?
6) …že budu špatně spát
Musím říct, že jsem byla varována, že nebudu spát po narození dítěte (to ještě uvidíme….), ale že budu ponocovat během těhotenství? Abych to shrnula. Pokud by se povedlo jít za noc na WC jen třikrát a hned usnout, bylo by to skvělé, ale…. Někdy cítím záda, takže si nemůžu lehnout jakkoli. Vleže na zádech se mi nedýchá dobře a když se mi ještě dýchalo, tak jsem se pak budila, že necítím nohu, nebo mi v ní brní. Když si lehnu na bok, tak se to nelíbí zase obyvateli mého břicha a samozřejmě, když se náhodou uvelebím a začnu usínat, tak to mrňavé stvoření se rozhodne, že je právě nejepší čas na to pořádně se protáhnout. Pak konečně usnu, ale za hodinu se vzbudím, protože jdu opět na onu místnost, nebo mám málo kyslíku, nebo mi je teplo a nebo mám žízeň… No a nebo jako právě teď (v půl2 v noci) mi prostě nechce vypnout hlava a po dvou hodinách snahy o usnutí to vzdávám a píšu tenhle článek…
7) …že budu strašně unavená, budu zvracet a taky mě bude všechno bolet
K tomuto bodu můžu jen říci, že jsem byla buď hodně strašena, nebo mám fakt štěstí. Unavená jsem, ale nic hrozného řekla bych. Rozhodně to není tak, že bych padala na pusu.. Občas mě píchne v zádech a nezvracela jsem ani jednou, takže asi dobrý :-)
8) …že budu hnízdit
Nevím, ale tohle se asi nějak neprojevuje. Máme téměř vše nakoupené, ale abych měla nažehleno, povlečenou postýlku s nebesy a vyšůrovaný byt, to prosím po mé osobě nemůže nikdo chtít těhotná netěhotná. Taková já prostě nejsem. Spíš teď slýchávám „a ty ještě nemáš nachystané…?“ Jako proč? Naopak mi ti, kteří mají dětský pokojíček se jménem nad načančanou postýlkou od půlky těhotenství nachystaný, připadají jako blázni..
9) …že budu jiná
Je samozřejmě těžké soudit sám sebe, ale dle reakcí okolí a mého názoru jsem to pořád já. Nijak mi těhotenství do mého chování výrazně nezasáhlo. Nešišlám na ostatní lidi, nemluvím jen o dětech, beru vše dost pragmaticky, až se občas dočkám i otázky, jestli se na dítě těším. Což mi přijde zvláštní. Totiž mám dojem, jakoby bylo povinností těhotné začít v určité fázi kvokat, ale slepici prosím z mé maličkosti opravdu neuděláte :-D